Zbrojovka Brno

Historie

Téměř sto let patřila Zbrojovka Brno k největším průmyslovým podnikům moravské metropole a jedné z největších strojíren seřazených v údolí řeky Svitavy. Vzniknuvše ve stejném roce jako Československá republika, zařadila se k mladým a prosperujícím podnikům nového státu. Jako perspektivní podnik byla ve 20. letech 20. století vybrána v rámci Malé dohody za výrobce železničních vlakových brzd značky Božić, pro které koupila licenci od jugoslávského konstruktéra toho jména a kterými hodlala konkurovat rozšířené německé normě Knorr. V tomto období krátce patřila brněnská zbrojovky do stejného koncernu jako adamovská zbrojovka s tehdejším názvem Továrna pro stavbu strojů a mostů v Adamově.

V období před 2. světovou válkou vedla Zbrojovka dlouhodobě konkurenční boj proti plzeňské Škodě - v rámci vyzbrojování československé armády před blížícím se nevyhnutelným střetem s Německem šlo o řadu lukrativních zakázek na zbraně a systémy opevnění. Ve většině tendrů nicméně Zbrojovka nebyla úspěšná.

Po druhé světové válce se Zbrojovka specializovala na výrobu ručních zbraní, především pušek. Krátce se zde vyráběly rovněž automobily označné řadou Z. Zbrojovka patřila po dlouhou dobu až téměř do konce své existence do společného podniku s jinou významnou brněnskou továrnou, původně určenou pro válečnou výrobu - Zetorem.

Výroba

Areál

Přestože se rozlehlý areál Zbrojovky mezi nábřežím řeky Svitavy a železniční stanicí v Židenicích řadí mezi mladší, patří mezi nejhezčí památky industriální éry 20. století. Při své délce přes 700 m (a dalších cca 350 m motorárna na pravém břehu řeky) a šířce až 400 m patří mezi továrny, které by se po přestavbě mohly stát menší samostatnou čtvrtí. Pravoúhlá síť budov a „ulic“ uvnitř areálu po zabydlení přímo volá. Areál je ze severní strany spojen přes menší vlečkové kolejiště (přístupné mimo areál) spojen se stanicí Brno Židenice, odkud je také z výšky 2. nástupiště dobrý výhled na větší část továrny. Pod areálem také protéká v podzemí severní část Svitavského náhonu.